Kam kráčíš, václavický fotbale?!

Vzhledem k okolnostem nejen posledních utkání, ale k dlohodobě bídné situaci doufejme, že se václavický fotbal již dotkl úplného dna, odkud je již pouze cesta nahoru. Již teď je téměř jisté, že po několika desetiletích poputujeme do nejnižší soutěže. Dva týmy mužů jsou za současné situace neudržitelné, což povede ke konci kariéry přibližně deseti lidí. Otázkou však zůstává i to, kdo bude v příští sezóně hrát za to zbylé mužstvo.

Nerad bych se někoho dotknul a někoho opomněl, ale opravdových srdcařů nám již moc nezbývá. V první řadě je to určitě Míra Jíša, který je ochoten jet i 160 km tam a zpět jen kvůli zápasu a omluví se jen při závažných pracovních či zdravotních povinnostech. Dále se lze opřít o Jirku Chobotského ml. a Kubu Mikše, kteří také jako jedni z mála chodí na zápasy pravidelně a né jen když se jim chce. Pokud se zdárně uzdraví, tak dalším je samozřejmě Jarda Drazdík. Zápasy za áčko i béčko, nehledě na přidělenou pozici třeba i nehrajícího náhradníka, jsou schopni zastat Jirka Kyncl (též brankář béčka), Honza Baťcha či Fanda Hašek. A dál? Z áčka nám již přílliš hráčů nezbývá. Dan Burša hodlá ukončit po této sezóně kariéru. Dlouholétá stálice Pepa Kříž ji údajně ukončil před dvěma týdny. Pavel Hruška se loni zranil a jeho návrat je značně nejistý. Já, tedy Honza Málek, o konci taktéž uvažuji. Jakub Hašek, nadějný brankář i hráč, emocionálně exploduje každý druhý zápas ať směrem k rozhodčím, protihráčům, spoluhráčům či divákům. V rámci kolektivní hry kvalitní, ale nespolehlivý hráč. David Vlach, t.č. na hostování v Úročnici, odmítá návrat do mateřského klubu. Pak zde máme mnoho hráčů, kteří chodí nepravidelně, a to jak z důvodů pracovních či jiných. Nelze se tedy spolehnout na jejich pravidelnou zápasovou účast: Ondra Stibůrek, Honza Párys, Martin Vilím, Martin Havelka, Luděk Šindelář, Václav Jíša, Zdeněk Novák, Tomáš a Pavel Pýchovi a další. Co se týče hráčů z béčka, kteří by připadali v úvahu pro společný tým na příští sezónu, určitě by byli přínosem Ondra Hovorka, Tomáš Čožík, Jirka Babka. O dalších hráčích béčka, jako Martinu Havelkovi, Jirkovi Kynclovi, Honzovi Baťchovi či Fandovi Haškovi již byla řeč.

Pokud by jsme se měli bavit o pokusu v příštích letech vykopat opět vyšší soutěž, je nanejvýš jasné, že bychom museli kádr zkvalitnit o několi kvalitních hráčů. Ale kde brát? Pohled do zkušeností z minulosti či do jiných týmů dává nápovědu: 1. Z mládežnických týmů vlastního klubu. - nemáme. 2. Nalákat hráče na finance (proplácení cesťáků, sponzorství fotbalového vybavení apod. - nemáme. 3. Nalákat hráče na dobrý fotbal na kvalitním hřišti - nemáme. 4. Nalákat hráče na kvalitní kolektiv s dobrou partou - bohužel, ani to za současné situace nemůžeme nabídnout. Zbývají nám tedy rezervní možnosti: 5. Přibrat hráče, který se jinde neprosadil - v pořádku, ale náš problém vyřeší pouze kvantitativně, nikoli kvalitativně. 6. Přilákat hráče, který hraje v jiném týmu kvalitně na cokoli, o čem ještě nebyla řeč - jeho bydliště ve Václavicích a okolí (to by snad měl být případ Michal Krejčího, který bydlí ve Václavicích, hraje poslední sezónu za dorost Týnce a snad projevil přání hrát dále ve Václavicích), případně někoho např. přiženit (toho by se měli chopit fanoušci, kteří mají doma dcerky či vnučky na vdávání). 7. Návrat našich odchovanců, kteří hrají vyšší soutěže (Petr Šindelář, Míra Kadlec), případně jejich kamarádů - v obou případech spíše hudba budoucnosti, v nejlepších fotbalových letech mají jistě jiné cíle, než se nechávat okopávat ve IV. třídě. 8. Poslední, avšak z mého pohledu nejúčinější řešení, je začít co nejdříve pracovat s mládeží a holt počkat, až drobotina doroste.

Co se poslední možnosti týče, snad se konečně ledy pohnuly. Začínají nám vlivem babyboomu dorůstat děti v přípravkovém věku (6 - 8 let). Kormidla se chopil Venca Chobotský, děda jednoho z těchto dětí, který by se měl výchově nových talentů věnovat. Pohled do ještě mladších ročníků je taktéž slibný - po okolí nám běhá spoustu čtyřletých, ale i mladších dětí, pohled na zakulacená bříška některých žen v plodných letech nám dávají další naději na nové václavické fotbalové ikony budoucnosti (vzhledem k vysoké pravděpodobnosti jejich budoucího fotbalového růstu doporučuji vybírat již před narozením, případně dodatečně nechat přejmenovat, ryze fotbalová jména - Lionel Baťcha, Cristiano Šindelář, Diego Čožík, příp. odvodit od brazilských jmen - Baťchýno, Chobotýno apod.)

O budoucnost václavického fotbalu by tedy mělo být postaráno. Leč musíme počkat, až nám dorostou dnes šesti až osmiletí kluci (přičemž musíme doufat, že nám je v průběhu dospívání neodradí jiná životní lákadla, jako jsou počítače, televize, holky, nedej Bože drogy či jiné moderní hnusy). Z mého pohledu nás čeká těžkých deset let, kdy zřejmě nezažijeme žádný pronikavý úspěch. Je to však důležité období, které musíme překlenout za každou cenu, aby václavický fotbal s letitou historií nezanikl. A to je právě na nás, kteří jej máme rádi. Dopředu by nás měla hnát nejen úcta k historii václavického fotbalu a tomu, co zde dokázali václavičtí občané minulých generací vybudovat, ale také touha podílet se na této historii a připravit podmínky pro generace další.

Opomenout nelze ani materiání zajištění. Jediným příjmem fotbalistů jsou příspěvky od obce. Není to příliš a na více než základní chod klubu to stačit nemůže, nějaké výraznější navýšení však čekat nemůžeme. Snad jen předběžný příslib zastupitelstva obce na navýšení příspěvků v souvislosti s brigádami, které by fotbalisté odpravovali pro obec v souvislosti s údržbou okolí sportovišť. Pokud vím, nemáme žádného sponzora, v této souvislosti by asi bylo dobré udělat více. Vždyť jen vybavení pro budoucí minipřípravku bude stát desetitisíce (dresy, míče, branky, tréninkové pomůcky apod.). Kabiny, které obec vybudovala v loňském roce jsou na slušné úrovni a vydržet by měly několik desetiletí. Navíc se podařilo získat pozemky, na kterém stojí hřiště, do obecního vlastnictví (byly církevní), což skýtá možnost v budoucnu upravit jeho povrch ať už teréními úpravami nebo alespoň travního porostu. Podmínky pro zdárné fungování v dlouhodobém horizontu tedy máme a teď už je to jenom o lidech, zda se najde dostatečné množství osob, které se pokusí ty podmínky zúročit.

Pokud bych se měl zamyslet nad příští sezónou, viděl bych za stávajících podmínek (současný kádr) základní sestavu takto:

Kyncl (Hašek) - Mikš, Drazdík, Hovorka, Vilím (Párys) - Havelka, Chobotský J. ml., Jíša M., Krejčí - Čožík, Babka. Dalšími hráči by pak měl být každý, kdo má fotbal rád a je ochoten přijmout i roli náhradníka. Pokud se nestane nic převratného, do deseti let by tento kádr měli doplnit krajskými soutěžemi otrkaní Kadlec a Šindelář, kolem kterých by se tvořil nový tým doplňovaný vlastními odchovanci.

Co říci závěrem? Někteří lidé berou pád Václavic do IV. třídy jako tragédii, ostudu. Já to tak nevidím. To samé se stalo i v mnohem tradičnějších obcích a městech s větším hráčským potencionálem (Netvořice, Neveklov, Čerčany apod.). My jsme proti nim malá obec a v tuto chvíli na nás prostě dolehla doba, kdy v produktivním fotbalovém věku máme na výběr z malého počtu potencionálních hráčů. Doba je navíc taková, že každý má spoustu jiných možností využití volného času, než je honění se za kulatým nesmyslem. Buďmě rádi, že alespoň v nově se rodící generaci potenciál máme a udělejme maximum pro to, aby jsme jej využili. Protože určitě ty kluky uvidím raději pokopané na hřišti, než rozvalené u počítače, případně zfetované někde v parku.

Výše uvedené je pouze mým pohledem a zamyšlením nad současnou situací ve václavickém fotbale. Pokud máte jiný názor, chcete toto téma dále doplnit, rozvinout, upřesnit či komentovat, je k dispozici diskuze pod tímto článkem, případně mi napiště na jenikmalis@seznam.cz. Uznávám jakoukoli objektivní kritiku či poznámku, ať pozitivní či negativní.

Honza Málek