Totální kolaps Václavic po půli

Co napsat o zápasu, ve kterém se v případě výhry můžete vyhoupnout na nesestupová místa? A když o poločase vedete 3:0? Kdy jediné, co si za první půli můžete vytknout je to, že to mělo být již minimálně 7:0? A kdy po utkání jen nevěřícně sledujete radujícího se soupeře a nevíte, co se stalo? A zůstanete poslední místo toho, aby jste přeskočil dva soupeře? Tak to tedy nevím. Přesto se o to pokusím...

První půle začala jako z pohádky. Nejprve se trefil po pěti minutách hry tradiční střelec Veslo, o dvě minuty později pak po špatné rozehrávce brankáře vykouzlil parádu Kuba Mikš, když z velké dálky trefil opuštěnou branku. A pak začalo to, co rozhodlo: začali jsme pálit jednu šanci za druhou. Nejvíce se v tomto ohledu, ostatně jako celé jaro, činil Míra Kadlec. Ten se ocitl snad v šesti šancích, z toho čtyřikrát tváří v tvář brankáři, ale nic. A když už se trefil, zmatený sudí Rogožan branku neuznal pro domělý ofsajd, který nemával ani hostující pomezní. Ale Míra nebyl jediný, další půltucet jasných gólových příležitostí spálili i ostatní hráči. Poříčí bylo absolutně neškodné a na jejich hráčích bylo vidět, že by byli nejraději, kdyby již utkání skončilo. Jejich zmar dokonal jeden z hráčů krátce před půlí, když po našem rohu zcela osamocen uklidil míč hlavou neomylně k tyči a určil tak poločasové skóre na, pro Poříčí ještě milostivých, 3:0.

O poločase všichni již pomalu začínali slavit třetí výhru v řadě, snad chybělo jen odšpuntovat šampaňské. Trenéři sáhli do dobře rozjetého stroje a stáhli dobře hrající Kubu Mikše a Jirku Chobotského. A stroj se zasekl... Nutno však dodat, že za přispění chyb celého týmu. Vše začalo hned minutu po přestávce, když jsme nedokázali odvrátit špatně zahraný soupeřův roh a hosté se chytili pověstného stébla naděje. A nám zaseli červíčka pochybností... Od té doby se hra vyrovnala. Stále jsme si vytvářeli více šancí než soupeř, ale už ne tolik a tak ložených jako v první půli. Totální K.O. pak přišlo během deseti minut v půlce druhého poločasu, kdy nám soupeř nasypal tři kusy a otočil tak skóre utkání na svojí stranu. Do konce utkání zbývalo 20 minut, které se však proměnili v křeč. Jestli jsme branky nedávali v první půli, kdy jsme hráli úplně v pohodě, tak teď pod totální dekou byly nohy dřevěné zcela... Největší šanci si vypracoval Veslo, když přehodil vyběhnuvšího brankáře a dobíhal míč mířící na branku. Nikde nikdo, jen Veslo, za ním Kadleček. Obránci se otáčejí a jdou na půli, aby rozehráli po našem srovnání. Míč se však odráží od břevna přímo do dobíhajícího Vesla, kterému nafackuje a vesele (nebo Veselsky?) odskotačí... Do tragikomické druhé půle pak parádně zapadl rozhodčí Rogožan, který svými rozhodnutími a gesty jako by vypadl z kultovního pořadu ČT Komik a jeho svět. Klobouk dolů před hostujícími hráči, kteří i přes vypjatý závěr opakovaně otočili jeho nepochopitelná rozhodnutí v náš prospěch.

Aby toho nebylo málo, v dalším utkání zavítáme příští neděli na půdu druhé Bystřice, poté přivítáme doma suveréního lídra z Olbramovic. Tato dvě kola rozhodnou, jestli pak bude v posledním kole o co hrát s taktéž sestupově namočeným Týncem...

Václavice - Poříčí B  3:4 (3:0)

sestava: Novák - P. Pýcha, T. Pýcha, Kříž, Král - Párys, Mikš (45. M. Jíša), Krejčí, Chobotský (45. Stibůrek) - Kadlec, Veselský

Mális